Léčba makulární degenerace

O LÉČBĚ

Makulární degenerace se vyskytuje ve dvou formách - suché a vlhké. V současné době makulární degeneraci nedokážeme vyléčit, ale při včasném záchytu ji můžeme pomocí vhodné léčby stabilizovat. V případě suché formy používáme výživové doplňky s obsahem luteinu a antioxidantů, vlhkou formu dokážeme účinně stabilizovat bezbolestným aplikováním injekci s antirůstovými faktory (anti-VEGF) do sklivce oka. Jejich účinkem se omezí růst nových nekvalitních cév v sítnici. Díky tomu se zpomalí či zastaví proces krvácení do sítnice a vznik otoků. Léčba probíhá za pomoci antirůstového faktoru bevacizumabu (Avastin), ranibizumabum (Lucentis) nebo afliberceptu (Eylea).

PŘED OPERACÍ

Vhodnost pacienta k operaci posoudí lékař po vyhodnocení lékařského vyšetření.

PRŮBĚH OPERACE

1. Před operací vám do očí nakapeme znecitlivující kapky. Zákrok tak probíhá v místním znecitlivění.
2. Do oka se velmi tenkou injekcí aplikuje malé množství (asi 0,1 ml) antirůstového faktoru.
3. K dosažení požadovaného účinku se proces musí opakovat standardně třikrát v odstupu šesti týdnů. Při pokročilých formách onemocnění není vyloučena možnost aplikací injekcí po čase opakovat.

PO OPERACI

Zákrok je ambulantní, pacient tedy po něm odchází domů. Po měsíci se zpravidla koná kontrola, na níž se rozhodne o případném aplikování další injekce. Výsledky v podobě zmenšení otoku se objeví již týden po aplikaci.

RIZIKA A OMEZENÍ

Při léčbě se objevují pooperační komplikace, zejména bolest oka, dočasné zhoršení vidění, vyšší nitrooční tlak, krvácení do sklivce a infekce. Vážnější ohrožení oka, jako například odchlípení sítnice či nitrooční zánět, jsou vzácné.

Navzdory úspěchům léčby antirůstovými faktory existuje pouze asi 10% pacientů, kteří na ni vůbec nereagují. Jejich možností léčby makulární degenerace je tzv. fotodynamická terapie.